Oponu ochotníci ukrývali léta ve hnoji

Velkým vzorem mu byl otec Josef Popelka, který dříve soubor režíroval. Nyní se této úlohy ujal sám a na 25. prosince chystá se souborem premiéru nové veselohry.

Jste režisérem divadelního spolku SDH Božejovice. Ten vznikl již v roce 1921?
Dalo by se to tak zjednodušeně říct, ale tehdejší ochotníci hráli inscenace až do doby druhé světové války. Pak byla chvíli pomlka, protože po válce se nesmělo hrát a za éry komunismu nebyl ani vhodný sál. K obnovení došlo až v roce 1995 a zasloužil se o to můj otec a místní obyvatelka Božena Loudová. Letos jsem na režírování sám, jinak jsme si vypomáhali s Josefem Vávrovským.

Takže teprve od roku 1995 hrajete pravidelně?
Přesně tak, v novodobé historii spolku se tím nastartovala nová tradice divadla a každý rok hrají dospělí jedno představení, které má premiéru vždy po Vánocích. Myslím, že do roku 2001 fungoval ještě dětský soubor, který míval premiéru během léta, před prázdninami.

Teď koukám na plakát, takže máte novou inscenaci Chyťte zloděje: pokoj číslo 23, kterou uvedete 25. prosince.
Premiéra bývá pravidelně den po Vánocích, během ledna ji zopakujeme a do března s ní jezdíme mezi naše kamarády z okolních vsí. Jinak jde o veselohru o třech dějstvích, kterou napsal Rudolf Mařík.

O čem v ní jde?
Je tu zápletka, kdy statkář Chmel je zároveň senátor a při poslední cestě se ubytuje v hotelu a omylem vejde do jiného pokoje, kde je žena, která okamžitě začne křičet chyťte zloděje. No, a od toho se pak celý děj odvíjí. Na scéně se objevuje soukromý detektiv, který vyšetřuje přepadení ženy a krádež šperku. Aby nebyl nápadný, vydává se nejdříve za zahradníka. Do toho se celou hrou prolíná ještě jedno dějové pásmo. Jde o to, že jeho tchyně v hotelu hledá dvojčata, která se jí v minulosti narodila… A jak to dopadne, zjistíte 25. prosince. Jen prozradím, že nakonec se vyjasní, kdo ke komu patří a najde se dokonce i lupič, který se shodou okolností dostane i do bytu statkáře.

Kam se na vás můžeme dojít podívat?
Začínáme v Božejovicích, kde máme 3. ledna i opakování inscenace a pak vyrážíme například do Nadějkova, Řepče, Ústrašic, Kučeře. Celkem do března odehrajeme deset představení.

Soubor se jmenuje SDH Božejovice, to znamená, že všichni herci jsou zároveň hasiči?
Mezi námi jsou nejen dobrovolní hasiči, ale i přátelé a kamarádi ze vsi. Když se nad tím dneska zamyslíme, tak prakticky v každém popisném čísle se našel ochotník, který se zapojil do divadelního souboru.

Kolik má spolek v současné době členů?
My nemáme samostatně členy divadla, ale členskou základnu hasičů, kde nás je momentálně sedmdesát sedm a z toho pak vybíráme. Kolem divadla se v letošním roce pohybuje jedenáct amatérských herců a dalších pět lidí : já jako režisér, pomáhá mi manželka Markéta, která zároveň funguje i jako napověda, další jsou kulisáci a oponáři a když je potřeba, pomáhají i další lidé ze vsi.

To znamená, že se všichni kolektivně zapojují i do přípravy hry?
     
Ano. V podstatě to začíná už výběrem hry, na kterém se podílí i herci, a pokračuje tvorbou kulis. Každý si najde, jak by mohl nejlépe pomoci. Například je v souboru švadlena, která připravuje kostýmy, nebo tesař, co se postará o kulisy. Společnými silami je pak postavíme na scénu a naaranžujeme tak, aby vyhovovaly jak hercům, tak i divákům.

Říkal jste, že jde o veselohru, najdeme ve vašem repertoáru i vážnější tematiku?
Hrajeme převážně komedie a veselohry pro pobavení lidí, kteří představení sledují. Nejvíce se nám líbí věci z třicátých let minulého století.

Jak se daří zkoušet, když je každý z herců zaměstnaný?
Občas je to komplikované, ale zatím se nám nestalo, že bychom se nesešli. Letos jsme začali zkoušet koncem října ,a to dvakrát v týdnu po večerech v místním kulturním domě, kde máme veškeré zázemí. Když se blíží premiéra, trénujeme i třikrát za týden. Na předposlední zkoušce, která byla minulý týden, jsme dodělávali kulisy a dohledávali kostýmy, takže včera už jsme mohli na jeviště jít v oblečení, které mají naše postavy, a rozmístili jsme i kulisy. Kromě toho jsme se soustředili i na doladění rekvizit a detailů.

Je pro vás těžké režírovat soubor? Přece jen to jsou známí a kamarádi.
Myslím si, že ne. Já na inscenaci koukám jako divák, který má z hlediště přehled o celém jevišti a může tak upravovat detaily, třeba koordinaci pohybů herců nebo posunutí kulis, aby vše hezky vypadalo a ladilo. Na druhou stranu herci hrají a jsou zvyklí na svůj styl, mají za sebou již několik sezón.

Vkládáte do inscenací třeba narážky na aktuální situaci?
Samozřejmě, to u nás rozhodně nechybí. Herci jsou za léta, co spolu vystupují, sehraní, a tak se kreativitě nebrání. Náš oponář říká, že bychom mohli hrát pokaždé premiéru, protože každé vystoupení je originální.

Není trochu shon, hrát den po Vánocích?
Trochu ano, ale diváci jsou navyklí, že se 25. prosince od 19 hodin hraje divadlo a přijdou. Kolikrát přijedou, aniž by věděli, co je na programu. Dokonce jezdí lidé až z Prahy a po představení se vrací zpátky. V hostinci je kapacita pro 180 lidí, ale v lednu, když jsme měli reprízu, zaplatilo vstupné 220 diváků. To už jsme nevěděli, kam je umístit, aby dobře viděli. Kdyby byl kulturák nafukovací, vešlo by se jich tam ještě více, ale museli jsme je odmítat. Z představení by nic neměli.

Podle čeho vybíráte hry? Přicházíte s prvním návrhem vy jako režisér?
Letos jsme se sešli s Josefem Vávrovským, s nímž jsem režíroval dříve a který se v připravovaném představení ujal jedné z hereckých rolí, tedy statkáře Augustina Chmela, a spolu hru vybrali. Jinak jsme jich spoustu objevili různě po půdách. Jednou nám dokonce přišlo asi deset divadelních her od paní z Kralup nad Vltavou. Přispěla k tomu náhoda, kdy jedna naše herečka byla vyfocena v časopise a zmiňovala se, že hraje ochotnické divadlo.

Sbíráte po půdách i kulisy?
Určitě. Jak jezdíme po kraji s inscenacemi, tak se nám kolikrát stalo, že nám někdo nabídl něco, co měl léta schované na půdě. Naposledy jsme se byli podívat u Týna nad Vltavou na padesát let staré kulisy, které byly uložené ve stodole v seně. Šlo o zámecký pokoj namalovaný na plátně. Byl to originál, který pocházel z moravského ateliéru. Nakonec nám ale nevyhovoval, protože byl moc vysoký. Tak jsme informaci poslali dál do Jistebnice, kde mají větší prostory.

Co už jste takhle sehnali?
Kromě divadelních her prakticky většina kulis, které máme, pochází z půd. Máme i takovou perličku. Divadelní kroniku i oponu schovali před válkou do hnoje, což je uchránilo před zničením. Pak je samozřejmě zase vykopali. Takže jsou docela vzácné. Kroniku měl můj děda potom ještě asi čtyřicet let na půdě a věnoval nám ji až v roce 1995, kdy jsme divadelní spolek obnovili. Takže v ní pokračujeme. O zápisky se stará Jana Farová, která je i ochotnicí a letos ztvárňuje roli sestry chotě statkáře Káťu.

Jiří Popelka
• narodil se v roce 1977
• vystudoval Vysokou školu elektrotechnickou v Plzni
• je živnostníkem ve vlastní elektrotechnické firmě
• s manželkou Markétou mají tři syny, bydlí v Božejovicích
• s režírováním mu manželka letos pomáhá, jinak je ale u souboru napovědou

Historie spolku:
• První představení božejovického ochotnického divadla se uskutečnilo 30. ledna 1921.
• Hasičský sbor s rodinnými příslušníky tehdy předvedl hru Románek na horách.
• Režie se ujala Anna Kremsová
• Kolem 2. světové války nastala pomlka, která byla přerušena až v roce 1995
• Soubor dospělých amatérských herců z Božejovic funguje dodnes. V současné době se divadelní spolek skládá z členů hasičů a jejich přátel.
• Každoročně nacvičí jedno představení, které v premiéře uvedou vždy 25. prosince v božejovickém kulturním domě. Až do března s ním vyjíždí do okolních obcí.